Text Details
U našeho stolu sedí několik Odevzdaných, i když ne hned vedle nás, ale taktně o dvě volná místa dál. Přesto na nás co chvíli pokývnou. Bývali to rodinní přátelé, sousedé, spolupracovníci rodičů, a v jejich přítomnosti jsem vždy držela jazyk za zuby a snažila se působit co nejskromněji. Teď mám chuť mluvit ještě hlasitěji a co možná nejvíce se vzdálit své staré totožnosti a bolesti, která se s ní pojí.
— (book)
by Veronica Roth
|
Language: | Czech |
Submitted by: | kebabking |
This text has been typed
21 times:
Avg. speed: | 61 WPM |
---|---|
Avg. accuracy: | 96.6% |